OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Úvodní stránka » Historie sboru

Dějiny protestantismu v Suchdole n.O.

Počátky české kazatelské stanice spadají do r.1925, kdy do Suchdolu dorazilo 7 rodin ze Zelowa, potomci českých emigrantů, kteří po třicetileté válce opustili pro víru vlast, svou víru i českou řeč si zachovali. Kazatelská stanice byla obstarávána ze sboru Hodslavice. V r. 1938 byl Suchdol zabrán Německou říší a češi se museli vystěhovat. Vrátili se až po válce.

Dějiny křesťanství v Suchdole nad Odrou jsou tak neobyčejné, že je možno je srovnávat s dějinami leckterých velkých měst, jakými jsou Opava, Olomouc. Jsou svědectvím o bohatosti duchovního života i údobích hlubokého úpadku. Každopádně jsou svědectvím o silné potřebě žít ve stálém spojení s naším Stvořitelem, který nám dává život. Uveďme tedy jen stručný přehled.

 

Počátky protestantismu:  

Duchovní centrum obce bylo od založení obce v místě, kde se nyní nalézá římsko-katolický kostel. S ním je také spojena nejstarší písemná zmínka o Suchdole z r. 1337. Jde o latinsky psanou listinu - kupní smlouvu, kde farář Petr ze Suchdolu je uveden jako svědek. Je to první zmínka o existenci suchdolské farnosti. Všichni jsme vzešli z této jediné společné církve katolické. Ta se však v 15. století dostala do veliké morální krize, kterou chtěla řešit reformace česká-husova. Tato reformace příliš mnoho stoupenců v Suchdole patrně nenašla ačkoliv nedaleké Odry byly velikou husitskou pevností, hlídající Moravskou bránu.

 


Jednota bratrská:

      Z české reformace vzešla Jednota bratrská, elitní církev, která v dějinách národa i Suchdolu sehrála významnou roli. Ve Fulneku ke konci 15. stol. vznikl veliký sbor Jednoty bratrské. Bratří se přísně řídili vlastními řády, měli zakázáno živit se žebrotou, zakládali tedy sirotčince a chudobince, 

vynikali pracovitostí a vzdělaností. Jako správcové v něm působily mnohé vynikající osobnosti bratrského písemnictví. Tuto řadu uzavřel Jan Amos Komenský, který přišel do Fulneku r.1618 a prožil zde údajně nejšťastnější období svého života. Kazatelské stanice měl také v Kujavách, Kletné, Jerlochovicích, Jestřábí, Stachovicích, Hl.Životicích a Suchdole, kde měli bratří také v č.p.163 v letech 1616-22 školu. Podle místní pověsti kázával J.A.Komenský pod Rychtářskou lípou, proto byla také nazývána lípou Komenského. Z úcty k jeho osobě, která hluboce zasáhla do dějin obce, byl jemu před školou v r. 1965 vybudován důstojný památník.                                                                                   

Německá reformace Luterova:

    O něco později r.1517 vystupuje se svými reformami církve Dr. Martin Luther v Německu a brzy na to Kalvín ve Francii a Zwingli ve Švýcarsku. Luterská reformace se rychle rozšířila do našeho kraje, protože německy mluvícímu obyvatelstvu byla bližší než reformace česká. Cetryšové a patrně i Švajnicové obsazovali suchdolskou faru luterskými kněžími. R.1593 se připomíná v Suchdole luterský farář Senkenberger a v letech 1598-1624 Schulius – Schulig. Za něj také vyhořel r.1604 původní dřevěný kostel sv. Kateřiny a v následujícím roce 1605 J. B. Cetryš nechal postavit nový (současný katolický) z kamenného zdiva v renesančním slohu. Luteráni však nezasvěcovali kostely svatým, proto byl zasvěcen Nejsvětější Trojici, což trvá dodnes. Po prohrané vzpouře českých stavů proti císaři r. 1620 musel nejdříve uprchnout Komenský, který se angažoval i politicky. V r. r.1624 císař vypověděl ze země i ostatní nekatolické duchovní a uzavřel jejich kostely. Kostel byl zapečetěn císařskými komisaři 14.8.1623 a byl předán pod správu katolické farnosti v Šenově, odkud dojížděl farář jednou za měsíc. Luterský farář Schulig, který v Suchdole působil téměř čtvrt století, musel odejít.

Protireformace a Moravští bratři:

V zemi bylo povoleno jen jedno náboženství, katolické. Z toho důvodu musel r. 1653 Karel Rödern panství prodat Szerenyiům. V Suchdole na rozdíl od okolních obcí došlo k tomu, že v podstatě celá obec zůstala až do vydání Tolerančního patentu r.1781 evangelická. Zasloužil se o to selský rod Schneiderů, ale také k tomu přispělo, že Komenský nechal v r. 1661 v Amsterodamu vytisknout pro své bývalé členy z fulnecka katechismus – Die Uralte Christliche Catholische Religion (Prastaré obecně křesťanské náboženství), kde v krátkých otázkách a odpovědích vysvětluje bratrskou věrouku. S velikou odvahou tento kompletní náklad spolu s čerstvě vytištěným bratrským zpěvníkem nechal propašovat jako dar do Suchdolu, odkud se distribuoval do okolí. V r. 1722 Kristian David ze Ženklavy založil v Sasku na panství hraběte Zinzendorfa pro tajné evangelíky z Moravy osadu Herrnhut, česky Ochranov. Navštívil také Suchdol, kde svými kázáními způsobil veliké duchovní probuzení u zdejšího lidu. V průběhu dalších 60 let emigrovalo ze Suchdolu do Herrnhutu asi 280 obyvatel. Ti obnovili Jednotu bratrskou, a podnikali evangelizační a misijní cesty do různých částí světa, kde zakládali bratrské osady fungující podle bratrských řádů a principů. Přes 60 misijních pracovníků pochází ze Suchdolu z tohoto období jako skrytá semínka, která zasel J.A. Komenský.

                                                                                                                                                                                 

Toleranční patent a vznik luterského sboru A.V. :

Když přešlo období tvrdého pronásledování, císař Josef II. (1780-1791) brzy po svém nástupu na trůn vyhlásil r.1781 toleranční patent, přinášející poddaným svobodu náboženského vyznání. Zástup 737 lidí putoval do vrchnostenské kanceláře v Kunwaldu, kde se přihlásily 4/5 obyvatel do evangelické církve. Suchdolané usilovali nejdříve o členství v Jednotě bratrské, ale Toleranční patent povoloval jen dvě vyznání – konfesi luterskou neboli augsburského vyznání (A.V) a helvetskou neboli reformovanou (H.V.). Rozčarování a nesouhlas s touto skutečností trval asi 30 let, přestože si suchdolané z obou možností vybrali svobodně příslušnost ke konfesi luterské. V Suchdole tedy vznikl veliký luterský sbor, který byl i sídlem seniorátu. Na Moravě byly senioráty brněnský a suchdolský. Toleranční patent přinesl evangelíkům svobodu vyznání jen trpěného, s mnoha omezeními. Kostely nesměly mít věž, vchod musel být situován do polí, nesměl mít zvony a varhany. Desátek platili katolickému faráři tak jako předtím. V českých zemích bylo dodržování těchto předpisů přísně vymáháno, ale Suchdol jako by měl jiné postavení dané snad svou početní převahou a tolerantní vrchností, ale každopádně vztah katolíků a evangelíků byl v mnohém velice příkladný. Evangelíci si vybudovali postupně své duchovní centrum na protějším kopci, kde hned na podzim 1782 si vystavěli dřevěnou modlitebnu a pod ní faru, ve které byla i evangelická škola, k pohřbívání měli vyhrazenu část katolického hřbitova. Suchdol se stal významným centrem církve evangelické augsburgského vyznání, jak zněl plný název. Proto byly vybírány za kazatele pro Suchdol často významné osobnosti: Za Jana Szepessy ze Sobotiště, byl vybudován (1852-58) současný evangelický kostel a hřbitov r.1856. Postupně vznikaly i kazatelské stanice v okolí: Odry, Příbor, Bílovec a evangelické hřbitovy: Kunín, Mankovice. Do života sboru však začalo pronikat vlastenectví, což nepřineslo obohacení duchovního života, nýbrž zploštění.

   

Německá evangelická církev:

Po vzniku ČSR v r. 1918 došlo v Čechách a na Moravě ke sloučení obou konfesí luterské a helvetské v jednu církev Českobratrskou evangelickou. Němečtí evangelíci v českém pohraničí si však vytvořili vlastní Německou evangelickou církev se 130 tisíci členy a asi 60 sbory.     K té se připojil i suchdolský sbor, v němž však stále více rostlo vlastenectví a ubývalo upřímného vztahu ke Kristově církvi. Po II. světové válce, ve které i němečtí evangelíci sympatizovali s Velkoněmeckou říší, byly vztahy mezi Čechy a Němci zcela roztříštěny válkou. Její následky řešila v poválečném Československu Postupimská dohoda, jejímž výsledkem byl odsun všeho německého obyvatelstva z pohraničí do Německa. Poslední transport německých obyvatel odejel 21.9.1946. Tím se uzavřela slavná dějinná kapitola mohutného německého evangelického sboru v Suchdole.

Dějiny sboru českobratrské církve evangelické v Suchdole n.O.

Česká kazatelská stanice:

Po r. 1945 se začínala psát zcela nová kapitola této společensky i hospodářsky zcela rozvrácené obce. Obnovoval se průmysl a živnosti, školství, vznikaly politické strany, spolky a nově se zde formoval v budovách areálu německých evangelíků také sbor církve českobratrské evangelické. Suchdol zažil ohromný příliv nových osídlenců ze všech světových stran, ale především z východu – z Valašska. V červenci 1945 byl vyslán do Suchdolu farář Ladislav Dostál, který zde budoval nový sbor, do kte

rého patřilo v počátcích 90 obcí. Mezi novými přistěhovalci v Suchdole bylo však jen asi 10% evangelíků. Dne 20. prosince 1946 byl v Suchdole nad Odrou založen sbor Českobratrské církve evangelické. Sbor čítal 1772 členů s kazatelskými stanicemi ve Vítkově, Odrách, Fulneku a Bravinném, bohoslužby v neděli navštěvovalo asi 300 členů. V únoru 1949 se do sboru přistěhoval farář Gustav Adolf Říčan, působící v Suchdole do r. 1973. Díky pomoci evangelizačního odboru moravskoslezského seniorátu i suchdolských laických kazatelů Aloise Pernického, Františka Machače a Oldřicha Kaňáka byly posléze konány bohoslužby i v Budišově, Butovicích, Bílovci, Kletném, Jestřábí, Pohoři, Děrném, Veselí a v Loučkách. V roce 1950 vznikl samostatný sbor ve Vítkově a v roce 1956 samostatný sbor v Odrách. Pod suchdolskou diasporu pak již spadalo pouze 25 obcí s asi 800 členy. Bohoslužby v neděli navštěvovalo asi 100 členů. Od druhé poloviny padesátých let nastal vlivem ateistické výchovy, politickému nátlaku, zastrašováním

 a vystěhovalectvím silný úbytek členů. Politické klima od druhé poloviny padesátých let církvím vůbec nepřálo. Na počátku sedmdesátých let evangelický sbor počal konat bohoslužby celoročně v sále na faře, kostel pak byl využíván pouze pro větší slavnosti. R. 1975 nastoupil do sboru mladý vikář Pavel Sikora, ale působil ve sboru jen po dva roky. Na jaře 1981 nastoupil do sboru mladý vikář Vlastimil Kovář, původem z Hošťálkové. Ten se prokázal jako velmi praktický člověk, a tak za jeho působení došlo k celé přestavbě fary, byly nově postaveny garáže, dílny a klubovna pro děti a celé okolí fary a kostela bylo velmi zvelebeno. Do suchdolského sboru přijížděla zvláště o letních práz

dninách evangelická mládež z Valašska a ze sborů moravskoslezského seniorátu a pomáhala budovat. Díky jejich vlivu a kontaktům se někteří členové sboru, zvláště z řad mládeže, hlouběji zanítili pro živé evangelium. Ale i tak počet „matrikových“ členů klesal a koncem osmdesátých let sbor čítal pouze 540 členů, návštěvnost při bohoslužbách byla 30-50 členů. Koncem srpna 1992 se vikář Vlastimil Kovář přestěhoval do Nového Jičína a odtamtud pak administroval suchdolský sbor až do roku 1997. V říjnu 1996 nastoupil do našeho sboru mladý vikář charismatického ražení Šimon Dvořák z Benešova u Prahy. Působil ve sboru až do srpna roku 2000, kdy se přestěhoval do Chrastavy u Liberce, aby tam působil jako kazatel Jednoty bratrské. Od r. 2001 byl zvolen kazatelem Slavomír Kellner a působil v Suchdole do roku 2002. Pamatujeme jej jako vynikajícího kazatele. V období po revoluci společnost se stále více odklání od Boha, a přiklání se ke konzumnímu životu, což jí nadbytek hmotných prostředků bohatě umožňuje. V prosinci r. 2005 nastoupila do sboru mladá farářka Mária Jenčová z východního Slovenska, jež se velice přičinila o opravu zdejšího kostela, který sbor v r. 2008 převzal od státu do svého vlastnictví. Kromě kazatelů prošly sborem mnohé postavy, které -ač ne teologicky vzdělané- se zapsaly do dějin sboru jako výrazní křesťané a nezapomenutelné osobnosti, ovlivňující pozitivně celé generace.

Kurátoři sboru byli od druhé světové války:

  • Teofil Pospíšil (1945-1946)
  • Bohumil Melichařík (1946-1947)
  • Jan Valchář (1947-1951)
  • Karel Karola (1951-1963)
  • František Macháč (1963-1997)
  • Daniel Říčan (1997-2007)
  • Tomáš Kalíšek od r. 2007.

Faráři a kazatelé

  • Luterští kazatelé před třicetiletou válkou:
    • Uvádí se dva luterští faráři: R.1593 se připomíná Senkenberger a v letech 1598-1624 Schulius neboli Schulig, jehož potomci pravděpodobně žili v Suchdole až do r. 1945.
  • Luterský sbor po vydání tolerančního patentu:
    • R.1782 - 1809 Magistr Jiří Richter z Modre na Slovensku, farář a senior, za něhož byl vybudován kostel nejdříve provizorní dřevěný a v r.1792 zděný bez věže.
    • R.1809 -1818 Gotlob Oswald Löhlein z Horních Rakous, farář a senior, zabýval se také místním nářečím.
    • R.1818-1823 Emanuel Vilém Šimko, slovenský obrozenecký básník a literát.
    • R1823-1884 Jan Szepessy ze Sobotiště. Senior, přítel Františka Palackého, za něhož byl vybudován současný výstavný evangelický kostel a hřbitov.
    • R. 1884 – 1932 Alfred Janik, rodák z Ustroně, zajistil sbor majetkem, v r. 1919 vstoupil sbor do svazku Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku:
    • R. 1932 – 1936 Arnold Jesch
    • R. 1936 – 1945 Karl-Hans Musialek
  • Sbor českobratrské církve evangelické:
    • R. 1945 – 1949 Ladislav Dostál, budovatel sboru českobratrské církve evangelické z dosídlenců.
    • R. 1949 – 1973 Gustav Adolf Říčan, rodák z Huslenek.
    • R. 1975 - 1977 vikář Pavel Sikora ze Šumperku.
    • R. 1981 - 1992 Vlastimil Kovář z Hošťálkové.
    • R. 1996 - 2000 Šimon Dvořák z Benešova u Prahy.
    • R. 2001 - 2002 Slavomír Kellner z Bruntálu.
    • R. 2006 – 2009 Mária Jenčová z Jenkoviec na východním Slovensku.
    • R. 2012  až doposud Vladimír Pír z Ostravy

Církevní objekty

  • r. 1782 po vydání tolerančního patentu byla vybudována provizorní dřevěná modlitebna bez věže. Sloužila 10 let do r. 1792.
  • r. 1785 byla postavena fara, v níž byla současně i evangelická škola a byt učitele.
  • r. 1792 byla vybudována zděná modlitebna bez věže novojičínským stavitelem Tilemannem. Stála vlevo od vchodu do současného kostela. Sloužila zdejší církvi 66 let.
  • r. 1852 se započalo se stavbou současného mohutného chrámu. Stavbu s pozdně barokní vizáží zahájil stavitel Appelt z Bilska. Sbor jej nahradil významným vídeňským architektem Ludwigem Försterem, který přepracoval plány do tzv. arkádového slohu. Objekt byl za velikých obětí dokončen v r. 1858.
  • r. 1856 byl otevřen evangelický hřbitov a r. 1879 byl hřbitov rozšířen. Pro evangelíky byla zřízena oddělení na hřbitovech v Kuníně a v Mankovicích.
  • r. 1883 sbor přikoupil grunt čp. 54
  • r. 1887 věnoval Josef Teltschik sboru svůj grunt čp.136.
  • r. 1948 byl veškerý majetek za Klementa Gottwalda znárodněn ve prospěch pracujícího lidu. Kostel bez hospodářského zázemí chátral, takže v 70. letech se začalo uvažovat o jeho demolici. V r. 2008 sbor převzal budovu kostela od státu do svého vlastnictví, v r. 2010 byla sboru předána i fara.

Dějiny evangelického kostela v Suchdole n.O.

Evangelický chrám Páně v Suchdole n.O. je zajímavý jak svým dějinným vývojem, tak i architekturou. Stojí zde jako pomník velikých událostí v našem městečku, kde protestantství nad ostatními duchovními proudy výrazně dominovalo. Přes to, že veliká část tajných evangelíků emigrovala na počátku 18. stol. do saského Herrnhutu, po uvolnění poměrů vydáním tolerančního patentu císařem Josefem II. r. 1781 se 4/5 obyvatel přihlásily k protestantství. Vzniknul veliký evangelický sbor luterské konfese, který se stal sídlem seniorátu, ale také jeho hospodářským zázemím.

Když se po roce 1848 v rakouském mocnářství uvolnily poměry a došlo ke zrovnoprávnění církví, rozhodli se i suchdolané pro stavbu chrámu Páně důstojného a reprezentativního vzhledu pro největší evangelický sbor na Moravě. Nebyl v Suchdole prvním. Prvními evangelíky - luterány byl užíván (od 16.stol. do 1605) nejstarší původní obecní dřevěný kostel, který vyhořel. Na jeho místě byl evangelíky postaven nynější katolický a užíván (1605 - 1624). Po vydání tolerančního patentu si v r.1782 evangelíci vybudovali na protější straně suchdolského údolí dřevěnou modlitebnu a o deset let později na tomtéž místě zděnou, bez věže. Po šedesáti letech užívání za působení seniora Jana Szepessyho, kurátora (též starosty) Johanna Liebische čp.35 a učitele P.Cichyho započali se stavbou podle návrhu stavitele Julia Appelta z Bialska. Ten novostavbu navrhl jako pozdně barokní a započal práce. Patrně na popud vídeňské konzistoře byl projekt výrazně pozměněn do modernější podoby architektem Ludwigem Försterem (1797-1863), který pro církev již déle pracoval. V té době byl již jedním z nejuznávanějších rakouských architektů nové generace, kteří odvážně vnášeli do historizujících slohů antických i prvky románské, gotické a orientální. V této nové orientaci nakonec převážil hlavní proud sakrální architektury - neogotika. Suchdolský kostel je jejím předznamenáním. Představy o podobě kostela prošly rychlým vývojem a dnes již nevnímáme, že byl realizován jako ve své době velice moderní a provokující stavba. Förster měl podíl na výstavbě mnoha reprezentativních objektů. Největšími jsou vídeňský arzenál a projekt okružní třídy. Suchdolskému kostelu je stylově nejbližší kostel ve vídeňském Gumpendorfu. U obou uplatnil tzv. arkádový styl, který se pak objevuje i na dalších stavbách na Moravě.

Dne 13.září 1852 započaly výkopové práce s takovým nadšením, že za tři dny byly hotovy. Základní kámen byl slavnostně položen 19. října a vyzděny základy. Stavitel Appelt v následujícím roce odstoupil od zakázky a stavbu převzal stavitel Franz Wanke z Oder. Förster navštívil staveniště v dubnu 1853 a radil, aby tento rok byl věnován shromažďování materiálu. R.1854 bylo dílo dovedeno po okna a v následujícím roce zastřešeno zdejším mistrem Josefem Münsterem čp.77. V r. 1856 byla budována věž, kam byly při veliké slavnosti 26.10. 1856 zavěšeny 3 zvony vyrobené ve Vídeňském Novém Městě a Förster opět navštívil Suchdol. Zařídil ve Vídni výrobu kříže na věž a čtyř do štítů, podle vlastního náčrtu. Terakotové ozdoby jako římsy a ostatní cihlové ozdobné prvky dodávala továrna na kameninu v Hrušově. Tamní inženýr Eduard Würtemberg také prováděl stavební dozor a podle jeho návrhů byly v arkádovém stylu provedeny dveře, oltář a další architektonicky náročné detaily. Navrhl také výstavní vstupní bránu na hřbitov, který byl otevřen r.1856. Kovářské práce prováděl místní mistr Leopold Zeisberger čp. 162. Stolici zvonů nese dubový ozdobný sloup, do nějž jsou vytesána jména všech, kteří se o vybudování nejvíce zasloužili. Stavba realizovaná z výtěžku čtyř velkých sbírek mezi členy sboru, které vynesly 13 000 zlatých a z dalších darů, se neustále potýkala s nedostatkem peněz a je výrazem neobyčejné obětavosti zdejších evangelíků, kteří si stavbu z větší části sami financovali a prodloužili si tak dobrovolně robotu, nedávno zrušenou. Celkové náklady činily 25 000 zlatých. Slavnostní otevření bylo 17. října 1858.

Architektonická hodnota této suchdolské dominanty dlouho unikala pozornosti odborníků, dokonce byla v minulosti ohrožena demolicí a vztah k objektu se měnil s jejími majiteli. Budovatelé kostela, zdejší evangelíci moravští Němci jej udržovali v příkladném stavu. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce, byl kostel státem skonfiskován i s jeho hospodářským zázemím. Majetnické vztahy byly dlouho nejasné a užíval jej nově vzniknuvší Farní sbor českobratrské církve evangelické, který se cítí být duchovním nástupcem německých evangelíků a zprostředkovateli Kristova evangelia protestantského pojetí v Suchdole n.O. V roce stopadesátého výročí r. 2008 se stal i jeho majitelem a usiluje o obnovu jeho původního poslání a opětnému zpřístupnění suchdolské veřejnosti. Jeho vzácně uchovaný interiér, jeho ticho jež vede k hlubšímu zamyšlení, působí neobyčejně.

D.Říčan (c)2011

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Suchdole nad Odrou
Malá Strana 45, Suchdol nad Odrou, 742 01
775516815